První vystoupení kapely se konalo tam, kde sídlí dodnes: na Husově náměstí v Rakovníku ve středních Čechách. Dechová hudba Rakovník, založená 1. května 1990, šest měsíců po sametové revoluci, se věnuje stylu známému v České republice jako ortodoxní dixieland. Tento styl odkazuje na neworleanský jazz 20. a 30. let 20. století, hraný v sestavě, která odráží danou éru: v první linii kornet, pozoun a klarinet, dole banjo, suzafon a bicí.
Tato myšlenková škola je slyšitelná v kolektivní hře tří dechových nástrojů. Kornet nese melodii, klarinet ji zdobí vysokými tóny a pozoun dodává glissandi do nižšího rejstříku. Banjo a suzafon udržují dvoudobý rytmus vhodný pro pochod, a to doslova: kapela hraje také jako pouliční kapela a nepotřebuje vůbec žádnou elektřinu.
To, co odlišuje kapelu Rakonitz od mnoha podobných skupin, je jejich jazyk. Hudebníci si ke skladbám ve svém repertoáru přidali vlastní české texty, které jsou obvykle docela humorné. Zpívají ve stylu starých mistrů, někdy ve sboru, někdy přes megafon a při vystoupeních v zahraničí občas v němčině. Jedna z jejich nejúspěšnějších písní se jmenuje „Solární baron“ a když ji kapela hraje, povzbuzuje publikum ke zpěvu a k provedení vhodných gest rukou.
Program uvádí trombonista Sláva Vaic. Na koncertě v Rakovníku přivítal publikum poznámkou, že se všichni znají. Od svého založení kapela vydala sedm studiových alb a jednu kompilaci best-of a odehrála stovky koncertů doma i v zahraničí.
Cesty vedly na dixielandové festivaly v Tarragoně, v portugalském Cantanhede, do dánského Fredericie, do Posen, Brombergu a Rigy. Dresden má v tomto seznamu své vlastní místo. První vystoupení na festivalu na Labi jsou v historii kapely považována za hudební průlom; od té doby se kapela stále vrací.
Kdo chce slyšet Rakonitzer, nepotřebuje znalost češtiny. Rytmus banja a sousafonu mluví sám za sebe a refrén si po druhém opakování může zazpívat každý.