Rag Doll

Když Bessie Smith v roce 1928 nahrála „Empty Bed Blues“, komentoval trombonista Charlie Green každou její větu dvojsmyslnými glissandy. Právě toto obsazení – zpěv, trombon a klavír – si Rag Doll vzali za vzor. Kapela se chápe jako All-Female-Trio Classic Blues, tedy bluesové formy, která byla od roku 1920 jako první zachycena na desky a psala dějiny sebevědomými zpěvačkami.

Rag Doll založila v roce 2012 zpěvačka a klavíristka Amy Protscher, které se shodly v jedné věci: Bessie Smith za to může. Od té doby se berlínské hudebnice věnují repertoáru císařovny blues i jejích současnic Ma Rainey, Ethel Waters a Alberta Hunter. Vyprávějí také jejich příběhy a přinášejí s nimi i drsný, upřímný humor těchto písní.

Klavír je srdcem kapely a zastupuje celou rytmiku. Amy Protscher staví základ pomocí Harlem Stride, v němž levá ruka přeskakuje mezi basovým tónem a akordem, s těžkým krokem Barrelhouse a s rozvířeným Boogie Woogie. Na trombon hraje Ulrikke Hanspach-Torkildsen z Osla. Její nástroj přebírá roli, kterou na starých nahrávkách měli dechaři: odpovídá hlasu, vytváří glissanda a growly a v chorusích žene hudbu kupředu.

Debutové album „Beneath The Crown Of The Empress“ vzniklo živě před publikem v únoru 2020, zcela bez praskotu šelaku. Obsahuje klasické skladby jako Ma Rainey „Prove It On Me Blues“, Bessie Smith „Empty Bed Blues“ a Alberta Hunter „My Castle's Rockin'“. Úvodní skladbou je strhující rock'n'rollová verze písně Denise LaSalle, což ukazuje, s jakou svobodou trio pracuje se svým materiálem.

Rag Doll se nesnaží o muzejní rekonstrukci. Hudebníci píší vlastní písně v historickém stylu a novější hudbu aranžují s estetikou 20. let 20. století. Na svém YouTube kanálu také shromažďují rozhovory a ukázky z koncertů o historii klasického blues. Na živých koncertech proměňují každé pódium v ​​juke joint a když za vokály poprvé zazní trombon, pochopíte, proč Bessie Smith hledala právě tento zvuk.