Část 1 – Léta 1971 až 1980
Sensace: Drážďany – „hlavní město Dixielandu“
Pestrá afroamerická hudební historie začala kolem roku 1870 ragtimeem, který vznikl na Středozápadě Spojených států amerických. O sto let později připravili v Drážďanech hudební nadšenci, jazzem hladové publikum a hudebníci půdu pro „Jazz předplatného“, program tehdejší koncertní a hostinské ředitelské správy. Zároveň se v nově otevřeném Kulturpalastu labského města konal ambiciózní festival Deutschlandsenderu. Především dixielandu zde bylo poskytnuto pódium, na němž měly kapely možnost tento hudební styl náležitě oslavit.
Od Mississippi k Labi
Pouliční muzika černošských bluesmanů, spirituálových a gospelových zpěvaček, brass bandů a improvizujících sólistů zásadně přispěla ke vzniku jazzu a utvářela jej zejména v městech na jihu USA, především v New Orleans na Mississippi. O tisíce mil dál, na Labi, hráli onoho svatodušního nedělního dne roku 1971 v zcela novém, stylovém a akusticky dokonalém Kulturpalastu průkopníci MEZINÁRODNÍHO DIXIELAND FESTIVALU Drážďany. Bylo to šest kapel ze čtyř východoevropských zemí, které představily blues, ragtimy a archaické i swingující standardy z počátků dixieland jazzu.
Na premiéru tohoto mezinárodního setkání oldtime music našlo cestu k několikahodinovému koncertu nečekaně jen 900 jazzových fanoušků a zvědavců. Už ve druhém roce však publikum zažilo pestrou směs tradičního a moderně aranžovaného dixielandu. Během tří dnů zahájili festival hostitelé Elb Meadow Ramblers spolu se sedmi dalšími skupinami, mezi nimiž byly Harbour Jazz Band z Nizozemska, Benkö-Dixieländer z Maďarska a Berliner All Stars. Hudebníci z různých kapel se spojili v první závěrečnou jam session, která si vysloužila bouřlivý potlesk a měla festival v budoucnu uzavírat.
Když bylo v Drážďanech založeno MEZINÁRODNÍ DIXIELAND FESTIVAL, nemohl nikdo předvídat, jaký vývoj jej čeká. S odstupem je zřejmé, kolik úsilí a kolik vášně bylo zapotřebí, aby se tento festival prosadil. Rozhodující roli přitom sehráli především sami Drážďané: s festivalem se identifikují, žijí jím a zůstali mu věrní už více než 50 let.
Poté, co nejstarší dixielandová formace v zemi otevřela druhý festival, dala při třetím oldtime setkání první tóny Dixieland-Band Dresdner Tanzsinfoniker jako nejdéle působící bigband na Východě skladbou „Creole Love Call“ od Dukea Ellingtona. Už tehdy výrazně vzrostla poptávka po vstupenkách.
Poprvé tisíce na koncertech a jam session
V roce 1974 vystoupila na IDF desítka jazzových souborů z dvanácti zemí. Tři vyprodané koncertní večery, jam sessions až do půlnoci a poprvé „dixieland pod širým nebem“ na Prager Straße – později dlouhá jazzová míle mezi Kulturpalastem a hlavním nádražím – přilákaly kolem 12 500 návštěvníků. Vystoupení v podnicích, jako byly drážďanské pivovary, ukázala, že festival už dávno zakořenil v celém městě.
Zároveň se v mezinárodní oldtime scéně stále více rozšiřovalo, že v Drážďanech bylo prostě nutné někdy zahrát. Přihlašovalo se čím dál více kapel, vznikaly čekací listiny a festival výrazně získával na profilu. K určujícím osobnostem těchto let patřili mimo jiné Joachim Schlese, Erich Knebel a Karlheinz Drechsel, který se po desetiletí stal hlasem festivalu.
Východoněmečtí a západoněmečtí hudebníci odděleně v hotelu i na pódiu
V roce 1975 vystoupila s Old Merry Tale Band z Hamburku poprvé v NDR kapela ze Spolkové republiky Německo – publikum reagovalo frenetickým potleskem. V zákulisí však platila přísná pravidla: východoněmečtí a západoněmečtí hudebníci byli ubytováni v oddělených hotelech, společná vystoupení na pódiu nebyla žádoucí a dokonce i pořadí v koncertním programu bylo politicky kontrolováno.
Absurdní nařízení v praxi bez účinku
Hudební realitu však bylo jen stěží možné vměstnat do strnulých pravidel. Mezinárodní komunita dixielandových hudebníků žila ze spontánních session, setkávání a vzájemného respektu. Ani praxe honorářů – výplata v markách NDR a navíc věcné plnění z produkce NDR – nic nezměnila na tom, že Drážďany zůstávaly pro mnoho kapel vysněným cílem.
Po čtyři dny a čtyři noci prožívalo v Drážďanech hudbou nadšené a zasvěcené publikum 6. dixielandový festival a také následující festivaly se špičkovými vystoupeními. Ty byly obohaceny o další hudební styly, nové pořady a hrací místa. Veselá, swingová setkání měla velký úspěch. Stánky s plakáty a deskami byly obklopeny davy, fotografické výstavy přitahovaly mnoho zájemců a session v studentských hospodách nadchly dixielandové příznivce.
Drážďany se stávají „hlavním městem dixielandu“
S novými formáty, dalšími hracími místy a rostoucí návštěvností festival ve druhé polovině 70. let dál získával na atraktivitě. Jazz-Band-Ball přinesl nové akcenty, mezinárodní sólisté a zpěvačky nadchli publikum a poprvé se objevil i festivalový maskot, hroch.
Zvlášť určující se stalo hodnocení trumpetisty a kapelníka Johna Evanse. Pro něj nebyla rozhodující jen kvalita kapel, ale především dresdenské publikum. Prohlásil Drážďany za „hlavní město dixielandu“ – označení, které je s festivalem dodnes hluboce spjato. I první dixielandový průvod v Großer Garten ukázal, jak daleko festival mezitím zasáhl do života města.
V následujícím roce vystoupili poprvé Leningrader Dixieland a Umbrella Jazzmen ze Západního Berlína a dočkali se bouřlivého potlesku. Velké ovace sklidilo také kvarteto francouzského klarinetisty Reného France, jehož účast umožnil jeho na poslední chvíli potvrzený příslib. Francův styl hry na klarinet a sopránsaxofon silně připomínal Sidneyho Becheta, u něhož byl kdysi žákem.
Jubilejní festival: vystoupení harlemských veteránů
Rok 1980 učinil z desátého festivalu vrchol prvního desetiletí. Zúčastnilo se 20 kapel z dvanácti zemí, poprvé mezi nimi i soubor ze země původu jazzu, ze Spojených států. Díky spontánním improvizacím, originálně jazzovým úpravám klasik a výrazné mezinárodní atmosféře se toto jubileum stalo mimořádným skvostem festivalové historie.
Mezi bouřlivě oslavované hosty patřili Harlem Blues and Jazz Band z New Yorku, Beryl Bryden z Anglie a Bob Wallis. Na pódiu stálo sedm jazzmanů z USA, z nichž několik už hrálo s velikány jako Louis Armstrong, Ella Fitzgeraldová a Billie Holidayová. Trumpetista Robert William složil pro festival v Drážďanech speciálně skladbu „Dresden-Jump“ jako hudební poděkování.
K 240 hodinám dixielandové hudby patřila i premiéra pro nejmladší návštěvníky: s pořadem „Triangel und Klapperholz“ vznikla nabídka pro předškolní děti, která je dodnes považována za něco mimořádného. Bilance prvního desetiletí proto vyzněla působivě: festival se mezinárodně etabloval a získal jméno daleko za hranicemi Drážďan.
Přání desítek tisíc: zažít i v budoucnu takové slavnosti
V poslední den jubilejního festivalu se na Johannstadtských labských loukách už zdálky ozývaly dixielandové standardy jako „When The Saints Go Marching In“, „Ice Cream“ a „Glory Hallelujah“. Velké pódium poskytlo hudebníkům z 15 kapel příležitost rozloučit se s publikem několikahodinovou závěrečnou jam session. Oslava s odhadem 30 000 příznivců dixielandu tohoto rozsahu zůstala jedinečná.
Nadšené, jedinečné, náročné – tak zněla mnohá hodnocení festivalu, který poprvé přilákal zhruba 100 000 zájemců, fanoušků a sympatizantů. Na konci tohoto prvního desetiletí tak stál působivý důkaz, že INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden se už dávno stalo kulturním pojmem. Přání po dalších podobných slavnostech se mělo naplnit.