V 80. letech festival definitivně přerostl své začátky. Nová místa konání, legendární schodišťový jazz v TONNE a téměř nezkrotná poptávka po vstupenkách určují tuto kapitolu.

Trombonista z Porúří: „New Orleans dostalo konkurenci“

Začátkem 80. let vstoupil INTERNATIONÁLNÍ DIXIELAND FESTIVAL Dresden do nové fáze. Jubilejní ročník 1981 navázal na velké úspěchy prvního desetiletí a zároveň dovedl drážďanské příznivce jazzu ještě hlouběji ke kořenům tradičního jazzu. Hosté jako Harlem Blues and Jazz Band přivezli do Drážďan autentické zvuky z historie jazzu a ukázali, jak úzce je historie festivalu na Labi spjata s mezinárodním vývojem této hudby.

Tradiční jazz prošel cestu z New Orleans přes Chicago až do New Yorku – a na Labi nyní našel publikum, které tuto hudbu přijímalo s mimořádným nadšením. Právě tato směs odbornosti, otevřenosti a vášně dala festivalu v jeho druhém desetiletí nezaměnitelný profil.

Strhující rytmy i při „Dni podniků“

V rytmické souhře ragtime, stomps a blues zavedly kapely a sólisté publikum do nového festivalového desetiletí. Soubory z Anglie, Rakouska a Švýcarska hned na začátku ukázaly, že se festival hudebně pohyboval na vysoké úrovni. I „Den podniků“ se proměnil v strhující scénu pro oldtime jazz a ukázal, jak hluboko byl festival zakořeněn v Drážďanech a jejich pracovním světě.

Ať už v Getränkekombinat, u Robotronu nebo v ocelárně ve Freitalu – všude našel dixieland otevřený sluch. Hudba a všední den v těchto dnech splynuly v jedinečné propojení. Právě to bylo podstatnou součástí atmosféry, která činila festival po léta tak jedinečným.

Komunikační centrum TONNE v sklepních prostorách Palais otevřeno

Otevřením TONNE v klenutém sklepě Kurländer Palais získal festival prostor, jehož vliv sahal daleko za hranice festivalových dnů. To, co bylo pracně vytvářeno dobrovolnickou prací, se vyvinulo v centrum drážďanského jazzového prostředí. Během festivalu se TONNE stal místem setkávání hudebníků, fanoušků a nočních sov – intimním, živým, bezprostředním a energií nabitým.

Tady vznikl také legendární schodišťový jazz. Když se kapely po koncertech scházely v už přeplněné TONNE a hrály návštěvníkům ze schodů, vznikala atmosféra, jakou dokázalo vytvořit jen toto místo. TONNE se tak stala součástí živé festivalové historie a proslavila se daleko za hranicemi Drážďan.

Jazz à la Sidney Bechet – legenda od Seiny k Labi

I osmdesátá léta přinesla do Drážďan opět osobité hudební rukopisy. Publikum zažívalo jazzmany hrající v duchu Sidneyho Becheta, originální instrumentace a sestavy, které pojem Dixieland obohacovaly o překvapivé barvy. Právě tato směs stylové věrnosti a hravé svobody dodávala mnoha festivalovým večerům jejich půvab.

K trvalým dojmům nepatřili jen velcí sólisté, ale také neobvyklé zvukové experimenty a působivé závěrečné koncerty. Ukázalo se tak, že INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden nepěstoval jen tradici, ale opakovaně nabízel prostor pro překvapení a hudební svébytnost.

Festivalové vstupenky byly stále hůře k sehnání

S rostoucí popularitou festivalu byly vstupenky v 80. letech stále žádanější. Z hodinového čekání se stávaly celé dny a noci plné očekávání, improvizovaných táborů a spontánní hudby. I neobvyklá předprodejní místa, jako Dynamo-Stadion nebo zimní hala v Ostragehege, se proměnila v dějiště zvláštního společenského a kulturního rituálu.

Kdo tam čekal na vstupenky, nezažil jen předprodej, ale už i začátek festivalu. Drážďanské jazzové kapely zkracovaly čekání vystoupeními a ze fronty se stávalo vlastní malé festivalové jeviště. Toto pestré hemžení brzy neodmyslitelně patřilo k drážďanskému dixielandovému jaru.

Navzdory chladu a Polaris-Band: „Ice Cream“ záhy festivalovou hymnou

Ani roky s chladem, deštěm a větrem nedokázaly nadšení publika oslabit. Zatímco venku panovalo nevlídné počasí, uvnitř se o horké tóny a bujarou náladu starala mezinárodní uskupení. Standardy jako „Ice Cream“ se s festivalem spojily natolik úzce, že téměř získaly status samostatné hymny.

Zároveň se ukázalo, jak velmi festival oceňoval hudební rozmanitost. Kapely z různých zemí, nové drážďanské projekty a programy s velkým ohlasem u publika zajišťovaly, že se mohly stále rozvíjet nové podoby tradičního jazzu. Festival tak zůstával věrný svému jádru, a přesto byl neustále v pohybu.

Velká chvála pro květnové dny dixielandu

Květnové dny a květnové noci dixielandu v Drážďanech byly v 80. letech oslavovány hudebníky z mnoha zemí. Znovu a znovu bylo slyšet, jak výjimečná je v Drážďanech atmosféra, jak strhujícím způsobem reaguje publikum a jak úzce zde spolu souvisejí město, festival a hudba. Hlasy ze Švédska, Norska, Moskvy nebo Porúří posilovaly pověst festivalu jako mezinárodní události se zvláštním charakterem.

Právě toto uznání zvenčí potvrdilo, že si Drážďany na mapě tradičního jazzu už dávno našly své místo. Festival už nebyl jen významným termínem v kalendáři, ale zážitkem, s nímž se natrvalo spojovali jak hudebníci, tak publikum.

20. festival – a nevyprodané koncerty …

Téměř dvě desetiletí se tato velká hudební slavnost pro „dixielandový lid“ těšila mimořádné oblibě. Kolem roku 1990 se však situace citelně změnila. Poprvé od prvních let nebyly koncerty všude vyprodané, některé akce se dokonce musely zrušit. Společenské a politické proměny tehdejší doby nezůstaly bez následků ani pro festival.

Přesto přijely k 20. výročí do Drážďan četné kapely a sólisté z mnoha zemí. Velké závěrečné okamžiky, standing ovations a mnohahlasý zpěv „Glory, Glory, Hallelujah“ prokázaly, že síla tohoto festivalu zůstala neotřesena. Navzdory novým nejistotám zůstávalo INTERNATIONALES DIXIELAND FESTIVAL Dresden místem setkávání, radosti ze života a mezinárodní výměny.

Kladivo–kružítko–obilný věnec–razítko – záruka budoucích dixielandových festivalů?

Na konci desetiletí vyvstala otázka, jak by se příběh festivalu mohl psát dál za zcela nových podmínek. Státní záruky pominuly a mnoho organizačních i finančních otázek muselo být zodpovězeno znovu. Tvůrci festivalu však reagovali rozhodně, s nápady a s jasnou vůlí nevzdat se toho, čeho již dosáhli.

Právě v tomto napětí se ukázala síla festivalu. INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden už dávno nebyl jen sérií akcí. Stal se kulturním pevným bodem, neseným hudbou, publikem a pevným přesvědčením, že tento příběh musí pokračovat.