Část 4 – Roky 2001 až 2010
Dresden All Stars zahajují novou festivalovou dekádu
Po „Festivalu Grandioso 2000“ zahájil MEZINÁRODNÍ DIXIELANDOVÝ FESTIVAL Dresden další desetiletí s novým, výrazným začátkem. Dresden All Stars zahájili festival ve Státním divadle a svými stylovými interpretacemi tradičních skladeb dali jasně najevo, že kombinace drážďanské třídy, hudebních zkušeností a festivalové tradice i nadále tvoří základ tohoto hudebního festivalu.
Známá jména drážďanské scény, jako Klaus-Georg Eulitz, Frank Geipel, Klaus Schumann, Frank Bartsch, Rüdiger Krause, Tom Götze a Günter Hörig, představovali generaci hudebníků, kteří po mnoho let formovali profil festivalu. Čtvrtá dekáda festivalu tak začala slavnostně a sebejistě.
Nová místa a svěží formáty
Do Saska konečně zavítala skupina z „Smaragdového ostrova“ s irským jazzbandem Cluskey Hopkins Jazzband, která do programu vnesla novou energii se svou „Guinness Jazzshow“. Zároveň „Dixie on Campus“ připomněl rané kořeny festivalu a proměnil Technickou univerzitu v jeviště pro ragtime, dixieland, blues, boogie-woogie a swing koncerty v posluchárnách a foyer.
Obzvláště nápaditým doplňkem festivalového programu se ukázala být i Oldtime Jazz Tram Party. Historická tramvaj Hechtwagen z roku 1931 a další tramvaje se proměnily v pojízdná pódia, kde vystoupily kapely z několika zemí. Publikum reagovalo nadšeně – a jízda Drážďany se stala jednou z těch událostí, které si každý okamžitě chtěl zopakovat.
Půl milionu návštěvníků – a stíny povodní
Následující rok se zpočátku zdálo, že festival nenechává nic nesplněného. Do Drážďan se přijelo podívat na koncerty, průvody a otevřené akce na zhruba půl milionu nadšenců dixielandu. V roce 2002 však téma vody nabralo znepokojivý nový rozměr. Zatímco deštníky byly na festivalových akcích stále běžnou součástí, nikdo netušil, jak vážně povodňová katastrofa město a samotný festival zasáhne jen o několik měsíců později.
Škody na místech konání, zkušebnách, skladech nástrojů a sklepech zanechaly přímé i nepřímé jizvy. Festival se musel naučit, jak zranitelná může být i kulturní struktura, která rostla po celá desetiletí. Reakcí však nebyla rezignace, ale spíše vůle mobilizovat nové zdroje.
„Hudební letecká nákladní doprava“ a novinky v programu
S letištěm v Drážďanech získal festival nové velkolepé místo konání. Pod názvem „Blues, Boogie & Swing“ zde vznikl jakýsi hudební letecký náklad napříč různými úrovněmi a eskalátory, který se u publika stal tak populárním, že se v následujících letech vyvinul do „Swinging Airport“. Tato kombinace neobvyklého místa a živé hudby dodala festivalu další šmrnc.
Zároveň programy jako Dixie Night, Boogie-Woogie Express, Dixie Party, Dixie Pub, Dixie Variety Show a Gospel Concerts rozšířily rozmanitost festivalu. Zahraniční hosté jako Society Syncopaters, Rod Mason's Hot Five, Lyzzi Melon, Thomas Stelzer a Errol Dixon dodali programu zvláštní nádech. Festival zůstal věrný svým kořenům a zároveň se neustále znovuobjevoval.
Benefiční koncert přinesl pomoc New Orleans
Když v roce 2005 hurikán Katrina zpustošil New Orleans, Drážďany reagovaly s velkou solidaritou. Organizátoři festivalu iniciovali benefiční koncert, kterého se zúčastnila řada hudebníků. S 1000 hosty a 100 hudebníky se samotný večer stal malým festivalem a viditelným projevem solidarity s rodištěm jazzu.
Dar ve výši 10 000 eur byl později věnován na pomoc postiženým studentům na University of Southern Mississippi. To ukázalo, že Mezinárodní dixielandový festival v Drážďanech chápe jazz nejen jako hudbu, ale také jako životní zodpovědnost.
Za rytmu dechové hudby kolem Frauenkirche
Dalším vrcholem byl první průvod drážďanské dechovky kolem zrekonstruovaného kostela Frauenkirche. Kapely z Německa, Dánska a Nizozemska pochodovaly centrem města pod mottem „Drážďany pochodují za New Orleans“ a byly nadšeně přijaty tisíci lidí. Průvod kombinoval hudbu, městský prostor a mezinárodní solidaritu způsobem, který dal festivalu nový rozměr.
Zároveň se ukázalo, jak silně už festival srostl se symbolickými místy Drážďan. Frauenkirche, Neumarkt a Labe se nestaly jen kulisami, ale aktivními rezonančními prostory tohoto hudebního festivalu.
Palác kultury zavřený – Sarrasani zachraňuje festival
Jen několik týdnů před jedním z nadcházejících ročníků festivalu zasáhl organizátory šok: Palác kultury, hlavní místo konání festivalu, byl přes noc uzavřen. Velké akce náhle zůstaly bez sálu, žádné alternativy nebyly v dohledu a budoucnost probíhajícího plánování se zdála být vážně ohrožena.
Festivalový tým však opět prokázal svou vynalézavost a vytrvalost. Poté, co bylo zrušeno několik alternativních míst konání, zasáhlo varietní divadlo Sarrasani. Velký slavnostní stan se stal záchranou, „Dixieland pod šapitó“ byl obnoven a publikum s velkým nadšením projevilo své uznání. Krize se změnila v emocionální triumf.
Omlazení a nové generace
Ke konci desetiletí se pohled stále více upíral k budoucnosti. Joachim Schlese otevřeně hovořil o tom, že je třeba více zapojit mladé hudebnice a hudebníky a vnést do festivalu čerstvou krev. Blue Dragons Jazzband z Drážďan a později také Jazzbanausen z Chemnitz byly příkladným symbolem této generační obměny.
Právě v tom spočívalo důležité poselství: INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden nechtěl zkostnatět jako muzeum, ale zůstat živý. Tradice se nemá uchovávat tím, že se zmrazí, nýbrž tím, že se předá dál.
Poprvé průvod přes Labe na Königsufer
40. ročník festivalu opět přinesl do ulic Drážďan slavnostně veselou velkolepost. Vystoupilo kolem 40 kapel a sólistů z tuctu zemí ze tří kontinentů a proměnili město v jedno jediné pódium. Díky „Dixie-Fieber 40 Grad – und es tanzt die ganze Stadt“ získalo toto jubileum dokonce vlastní hudební pozdrav z Drážďan.
Poprvé vedl závěrečný průvod oldtime jazzu přes Labe na Königsufer. Festival se tak prostorově otevřel novým možnostem a současně našel působivé místo pro závěrečný jam session. Tisíce lidí provolávaly slávu projíždějícím kapelám a jejich stovkám hodin dixielandu. Desetiletí skončilo s jednoznačným signálem: Vstříc 50. INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL.