Část 3 – Léta 1991 až 2000
Premiéra gospelové vespery a velká jména jazzu
Devadesátá léta otevřela pro INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden novou kapitolu. Navzdory nejistotě po změnách předchozích let přivedl už 21. Dixie-Frühling festival znovu k rozkvětu. Oblíbenci publika jako Bob Wallis nadchli stejně jako světoznámý trombonista a kapelník Chris Barber, který se svou Jazz and Blues Band přinesl na pódium skladbu „Ice Cream“ – kus, z něhož se už dávno stala hymna festivalu.
S osvědčenými formacemi z Německa i ze zahraničí, mezi nimiž nechyběly Blue Wonder Jazzband, Papa Binnes Jazzband, Jazz-Optimisten Sonneberg a Olivier Franc Quintett, se brzy ukázalo, že Drážďany zůstanou i v novém desetiletí pevným setkávacím místem oldtime scény. Celkem 19 kapel z jedenácti zemí jasně ukázalo, že si festival udržel svůj mezinárodní status.
Festivaloví organizátoři hledají podporovatele
Organizátoři se nyní museli více než kdy jindy ucházet o partnery a sponzory. Jména jako Erich Knebel, Ulrich Prochnow, Wolfgang Grösel a Joachim Schlese představují období, kdy bylo třeba festival nově zajistit nejen po hudební, ale i po organizační stránce. S velkým nasazením se podařilo získat podporovatele a festival nejen zachránit, ale i dále rozvíjet.
Už „Dixie-Auftakt ’92“ v Kulturpalastu ukázal, že drážďanští jazzoví příznivci zůstali svému festivalu věrní. Mnoho týdnů před skutečným zahájením 22. ročníku nabídl tento večer ochutnávku nadcházejících květnových dnů. Hudba zněla hluboko do noci a opět se ukázalo, že festival žije z vlastní, nezaměnitelné atmosféry.
Úspěch s „Dixie-Auftakt ’92“
S odstupem se tento úvod ukázal jako chytrý a prozíravý nápad. Tento formát ukázal, jak dobře lze spojit očekávání, vazbu na publikum a drážďanskou jazzovou tradici. Úzké sepětí s Kulturpalastem přitom zůstalo důležitou součástí festivalové identity – i když se koncertní prostor v pozdějších letech zásadně změnil.
Právě v této době se ukázalo, jak silně bylo INTERNATIONALES DIXIELAND FESTIVAL Dresden spojeno se svými místy konání. Historické prostory, dobře známá pódia a publikum společně vytvářely rezonující prostor, který daleko přesahoval jednotlivé koncerty.
„V kostele bylo oheň a síra“ – první gospelová pobožnost s 4 500 návštěvníky
Jedním z vrcholů desetiletí byla první gospelová pobožnost v drážďanském kostele Kreuzkirche. 4 500 návštěvníků zde zažilo koncertní bohoslužbu s Jackson Singers, která se hluboko zapsala do paměti festivalové historie. Spiritualy, gospely a náboženské balady vytvořily elektrizující atmosféru, která byla neobvyklá i v tomto uctívaném prostoru.
Tato pobožnost představovala vrchol, který zářil daleko za hranice samotného koncertu. Spolu s dalšími programovými highlighty, mimo jiné European Dixieland All Stars kolem Oscara Kleina a Charlyho Antoliniho, přispěla k tomu, že bylo Drážďany znovu vnímáno jako „hlavní město dixielandu“. Festival poprvé překročil hranici 100 000 diváků a zároveň se otevřel novým formátům i vrstvám publika.
Potlesk pro New Orleans All Stars a New Moscow Jazz Band
Také následující roky přinesly velká jména a silné emocionální okamžiky. New Orleans All Stars přijeli do Drážďan s velkým úsilím a byli netrpělivě očekáváni. Jejich premiéra na Labi vyústila v vystoupení, které publikum hluboce zasáhlo. Stejně tak vyvolali nadšené reakce New Moscow Jazz Band, Ron Ringwood’s Gospel Messengers a Etta Cameron s Voices of Joy.
Rok 1994 působil v mnoha ohledech jako generální zkouška nadcházejícího jubilea. Ohlas byl velký, koncerty byly vyprodány a pořadatelé mohli započítat zhruba 250 000 zájemců, návštěvníků a účinkujících. Festival byl nyní definitivně zpět na vrcholu.
Čtvrt století INTERNATIONALES DIXIELAND FESTIVAL
V roce 1995 oslavil festival své 25. výročí – jubileum evropského významu. Bylo pozváno více než 30 kapel a sólistů, program určovaly špičkové mezinárodní soubory a s přibližně půl milionem návštěvníků a účinkujících dosáhl festival rozsahu, který působivě potvrdil jeho výjimečné postavení.
K vrcholům patřili mimo jiné Camellia Jazz Band of New Orleans, Addi Münsters Old Merry Tale Jazzband, Pete Allen a European Dixieland All Stars. Publikum to odměnilo velkým nadšením a exkluzivní upomínkové předměty, jako drážďanský Dixie-Stadt-Taler, podtrhly charakter tohoto jubilea jako festivalu superlativů. Addi Münster vystihl náladu, když tuto událost popsal jako festival, který ve světě nemá sobě rovného.
Jubilejní drive do dalších ročníků
Energie jubilea nesla festival do následujících ročníků. Stovky jazzmanů z mnoha zemí i nadále zajišťovaly strhující květnové dny, které se pohybovaly od swingu přes blues až po boogie-woogie. Noví hosté z Ruska, Indonésie, Velké Británie a USA rozšířili profil festivalu, aniž by zředili jeho hudební jádro.
I publikum zůstávalo festivalu mimořádně oddané. Předprodej se opět proměnil v rituál, při němž věrní fanoušci dixielandu vydrželi čekat celé hodiny a samotné čekání chápali jako součást festivalového zážitku. INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden nebyl v těchto letech jen koncertním programem, ale žitou komunitou.
Od Frauenkirche až k jubileu 2000
Ke konci desetiletí se festival ještě silněji propojil s městem a jeho symboly. Lamarotte Jazzband na sebe upozornila nejen hudebně, ale také gestem v podobě příspěvku na obnovu Frauenkirche. Na 36. ročníku patřily brass bandy k formacím, které hrály v okolí znovu povstávající stavby, a tím viditelně spojovaly hudbu, dějiny města i solidaritu.
V roce 1999 naladilo na příští jubileum téměř 300 hudebníků z 16 zemí. Gospelové koncerty v Kreuzkirche, noví mezinárodní hosté a pokus zahrát při závěrečném průvodu společně jako „největší dixielandová kapela“ skladbu Bourbon Street Parade ukázaly, s jakým elánem festival vstupoval do roku 2000. Devadesátá léta ukázala, že INTERNATIONALE DIXIELAND FESTIVAL Dresden svou historii nejen pokračuje, ale také znovu oživuje.