Oslavenci nemusí jen poslouchat. Na Dixieland-ABC mohou tleskat, zpívat i chrastit – a postarat se tak o hudbu sami. Na druhou dětskou akci věnovanou Dixiemu a jeho čtyřicetinám přiveze hudební doprovod Sunshine Brass aus Suhl. Oslavenci sedí v sále, ale jejich příspěvky jsou výslovně součástí programu.

Festivalový hroch slaví čtyřicítku a interaktivní revue také. Od roku 1987 patří oba k festivalu. Za malým ABC stojí velký nápad: děti nemají rytmus a nástroje jen slyšet vysvětlovat, ale mají je poznávat při společném muzicírování. Narozeniny k tomu dávají příležitost. Z jednoduchých zvuků vzniká hudba, na níž se podílí mnozí.

Pro některé dospělé doprovázející možná také nebude jejich vlastní dětství příliš daleko. Kdo zažil Dixieland-ABC už tehdy, může dnes přijít znovu s dětmi nebo vnoučaty. Tak jubileum propojuje různé generace, aniž by ti nejmladší museli nejprve znát čtyřicet let festivalové historie. Dixie potřebuje narozeninovou hudbu a děti k ní mohou přispět.

Sunshine Brass se na revue podílí už od roku 2023. Durynská kapela přináší dechovou tradici, která měla k jazzu od počátku blízko. Raný jazz z New Orleans byl hudbou průvodů, slavností a tanečních zábav. Zněl přímo mezi lidmi, ne jen před tiše naslouchajícím publikem. V dětské revue má toto propojení hudby a aktivní účasti své vlastní místo.

Rundkino na Prager Straße, otevřené v roce 1972 jako kruhová stavba, tentokrát nenabízí filmovou historii, ale narozeninovou oslavu s živou hudbou. Zvány jsou skupiny z mateřských škol i školní začátečníci se svými vychovateli a učiteli stejně jako rodiny s rodiči, sourozenci a prarodiči. Ať už dospělí vyrůstali s festivalovým hrochem, nebo ho právě teď poznávají: příspěvky dětí vznikají tady a teď – z hlasů, tleskání a chrastění.

Žádné zakončení festivalu by nebylo úplné bez Dixieland-Parade – a tento obraz se vryje do paměti: až dva tucty motivů, stovky účastníků, desítky tisíc diváků lemujících trasu průvodu od startu u bývalého Carola-Brücke podél Terrassenufer historickým centrem města.

Dixieland-Parade je traditional jazz v jeho nejživější a nejosobitější podobě, protože jazz se doslova zrodil na ulici; v pohřebních průvodech a slavnostních přehlídkách New Orleans na počátku 20. století vzniklo dědictví pochodových kapel. Kdo dnes stojí podél trasy a slyší přibližovat se zvuk brass bandu, zažívá přímou ozvěnu této historie. A kdo má štěstí a z Brühlschen Terrasse se dívá na Terrassenufer, vidí panoráma tohoto průvodu před kulisou dresdenského starého města.

Průvod patří městu a všem, kdo v něm jsou.