Pohovka zde rozhodně nestojí stranou dění. Je přímo uprostřed na pódiu Hoppes Hoftheater. Někdy si tam hosté během programu sednou, jindy se na pódiu dokonce tančí. Na Wohnzimmerkonzert s Sunshine Brass není publikum jen pouhým protějškem. Může se samo stát součástí děje.

Kapela ze Suhlu přináší Dixieland a swing – a s nimi i bubeníka, který má co říct nejen hudebně. Thomas Henkel je slovním hlavním aktérem Sunshine Brass. Jenže příběh nezůstává jen jeho záležitostí: do děje je zatažena celá kapela, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně. Hudebníci tedy nedodávají pouze hudbu k divadelnímu formátu. Sami jsou součástí hry, která spojuje slovní humor a koncert.

Obývací pokoj na divadelním jevišti je pro to ideálním výchozím bodem. Nepřijímá zcela striktně obvyklé uspořádání sálu a hrací plochy. Tam, kde stojí pohovka, se mohou i hosté stát aktéry; z běžného odstupu mezi kapelou a publikem se stává společný prostor pro dění.

Rolf Hoppe založil soukromé divadlo v roce 1995 v bývalé stodole v Drážďanech-Weißig. Od roku 2024 se zde koná koncert v obývacím pokoji, vždy s vystoupením Sunshine Brass. Všechny předchozí večery byly vyprodané. Pro tento formát je divadlo ve dvoře již dávno více než jen náhodným místem: jeviště zařízené jako obývací pokoj je nedílnou součástí jeho historie.

Před koncertem a během přestávky si Ulrike Hausmannová vezme klavír. Drážďanská klavíristka hraje boogie-woogie a blues, převážně své vlastní skladby. Vedle zvuku kapely hraje ústřední roli její sólový klavír. A i to má souvislost s obytnými prostory: na večírcích nájemníků ve 20. letech 20. století se klavírní hudba hrála v soukromých bytech ve velkých amerických městech. Vstupné pomáhalo hostitelům platit nájem. Hausmannovo vystoupení tak čerpá z hudby, která měla své místo i v obývacích pokojích – než pódium převezme Sunshine Brass s dixielandem, swingu a vtipnými texty.

Kein Festival-Abschluss wäre vollständig ohne die Dixieland-Parade – und dieses Bild brennt sich ins Gedächtnis: Bis zu zwei Dutzend Motive, Hunderte Teilnehmer, Zehntausende Zuschauer, die die Paradestrecke vom Start an der ehemaligen Carola-Brücke entlang des Terrassenufers durch die historische Innenstadt säumen.

Die Dixieland-Parade ist Traditional Jazz in seiner lebendigsten, ursprünglichsten Form, denn der Jazz wurde buchstäblich auf der Straße geboren, denn in den Beerdigungszügen und Festparaden des New Orleans des frühen 20. Jahrhunderts entstand das Marching-Band-Erbe. Wer heute an der Strecke steht und den Klang einer Brassband auf sich zukommen hört, der erlebt einen direkten Widerhall dieser Geschichte. Und wer das Glück hat, von der Brühlschen Terrasse auf das Terrassenufer zu blicken, sieht das Panorama dieser Parade vor der Kulisse der Dresdner Altstadt.

Die Parade gehört der Stadt und allen, die in ihr sind.