Frak sedí dokonale. Koncertní ceremonie si naopak může trochu dovolit vybočit z formy.

Jedenáct hudebníků Brass Band Berlin spojuje klasiku, jazz a komedii – s uměním orchestrálních hráčů a ochotou dodat tomuto umění i komickou stránku. Na jeden z našich hlavních koncertů se festival po pauze vrací do koncertního sálu Kulturpalast Dresden.

„Classic, Jazz & Comedy“ je motto. Nejde o vedle sebe postavenou vážnou hudbu a pár vtipů mezi tím, ale o repertoár napsaný přímo pro toto obsazení. Kapela hraje výhradně aranžmá, která pro ni vznikla. Její hudební opěrné body sahají od Bacha, Wagnera a Ravela až po Henryho Manciniho, Counta Basieho a Bennyho Goodmana. Klasická díla se tu mohou proměnit v jazz; gesta, mimika i nečekané gagy patří ke show stejně jako noty.

Thomas Hoffmann soubor založil v roce 1989 a vede jej dodnes. Dlouholetý bubeník orchestru Deutsche Oper Berlin zde zastává hned několik úloh zároveň: je kapelníkem, zpěvákem, vypravěčem i perkusionistou. Mezi xylofonem, mikrofonem, gongem a arzenálem ruchových nástrojů má hudebník, který nezůstává u jediné role, opravdu dost prostoru.

Její spoluhráči pocházejí z institucí, jako jsou Deutsche Oper Berlin a Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin; k hudebnímu zázemí obsazení patří i RIAS Big Band. Orchestrální zkušenost je řemeslo, které stojí za humorem. Neskládá se stranou, když přijde ke slovu vtip, ale právě tento přechod mezi hudební přesností a komickou stylizací dělá z celé věci koncept.

V koncertním sále Dresdner Philharmonie tak kapela naráží na prostředí, které je jí hudebně blízké: sál pro orchestrální hudbu. Jenže tito orchestrální hudebníci neberou celý rituál tak slavnostně jako své oblečení. Frak zůstává. Co z toho udělá hudba, řídí se vlastními aranžmá Brass Band Berlin.

Kein Festival-Abschluss wäre vollständig ohne die Dixieland-Parade – und dieses Bild brennt sich ins Gedächtnis: Bis zu zwei Dutzend Motive, Hunderte Teilnehmer, Zehntausende Zuschauer, die die Paradestrecke vom Start an der ehemaligen Carola-Brücke entlang des Terrassenufers durch die historische Innenstadt säumen.

Die Dixieland-Parade ist Traditional Jazz in seiner lebendigsten, ursprünglichsten Form, denn der Jazz wurde buchstäblich auf der Straße geboren, denn in den Beerdigungszügen und Festparaden des New Orleans des frühen 20. Jahrhunderts entstand das Marching-Band-Erbe. Wer heute an der Strecke steht und den Klang einer Brassband auf sich zukommen hört, der erlebt einen direkten Widerhall dieser Geschichte. Und wer das Glück hat, von der Brühlschen Terrasse auf das Terrassenufer zu blicken, sieht das Panorama dieser Parade vor der Kulisse der Dresdner Altstadt.

Die Parade gehört der Stadt und allen, die in ihr sind.